Free & Ashiro

Cukne sebou, ale hned se zaměří na naši situaci, měl pravdu, nemohli jsme ho nechat zničit úkryt. Následoval jsem Freeho a překvapí mě, když mi ukáže další východ. Byla to vážně dobrá skrýš. Zaposlouchám se do okolních zvuků, to monstrum bylo opravdu blízko, Free naštěstí už přišel s plánem a tak okamžitě přikývnu a zaměřím se na svou levou ruku, která se začne měnit.
"Rozkaz," řeknu ze zvyku, než vyběhnu zpoza budovy a vyřítím se proti té potvoře. Ohlédne se na mě a hlasitě zavrčí, zatímco se po mně ožene tlapou s ostrými drápy. Vyhnu se a sám se rozhodnu vyzkoušet, co zvládnu. Seknu ho drápky přes nohu a potěší mě, když ho opravdu zraním. Díky tomu jsem to naštval a měl jsem plnou pozornost. Rozběhnu se tedy pryč. věřil jsem Freemu, že mi v případě nouze pomůže.

Jakmile odvětí rozkazem, jenom párkrát zamrká a povzdeche si. Tohle opravdu nečekal a docela ho to i pobavilo, ovšem nad tím se zdržovat nechtěl a tak jakmile se jeho společník dal do pohybu, udělal to samé. Okamžitě se zaměřil na velkou potvoru a snažil se najít její slabinu. Proti jeho ruce byla zranitelná a to bylo výhodou, proto se okamžitě rozběhl za nimi a nespouštěl oči ze své kořisti, kterou teď bylo VIS. S přimhouřenýma očima se za nimi hnal a snažil se analizovat slabá a citlivá místa, zatímco ji Ashiro zaměstnával. Hodlal mu podat pomocnou ruku kdyby se věci zvrtly a byl rád, že jeho společník udržuje klidnou hlavu a dokáže se soustředit na to co má dělat, ocenil to. Hned jakmile se dostali mezi stromy, podařilo se mu dohnat Ashira a tak s nim brzy srovnal krok, než prudce zabrzdil a hrábl po kameni na zemi, který vší silou vymrštil po potvoře, do které kámen prudce narazil. Hlasitě zařvala a ohnala se po něm, stačil však uskočit.
"Vzadu na krku má slabé místo, když ji zaboříš drápy dostatečně hluboko, zabiješ ji hned. Teď ji jenom ochromit aby ses tam dostal," vydechne a hned na to hrábne po dalším kameni, který po ni vymrští. Pěstmi neprojde přes kůži a neměl u sebe žádnou alespoň trochu ostrou zbraň, což to trochu komplikovalo.

Byl jsem zcela klidný, nebylo to poprvé, co jsem čelil tváří v tvář jednomu z VIS a nebude to ani naposledy. Věděl jsem, jak se pohybují, jak se chovají. A tak mi nedělalo problém vyhýbat se tomu zuřivému tvorovi zvláště, když už jsem si tak nějak zvykal na nové fyzické schopnosti mého těla. Byl jsem rychlejší, silnější a tudíž byl i boj s VIS vyrovnanější. Ušklíbnu se, když se ke mně připojí Free a jakmile zabrzdí, udělám to samé. Sledoval jsem, jak po tom tvorovi mrštil kámen a tím ho rozzuřil. Uskočím na druhou stranu než on a když mi řekne o slabině té potvory, přikývnu.
"Zaměstnej to, poradím si," odpovím mu a už teď si ho ta potvora všímala víc, než mě, zvláště, když do ní narazí další kámen. Rozběhnu se k nejbližšímu stromu a z něj přeskočím na větve jiného. Snažil jsem se dostat nad tu potvoru a to se mi brzy podaří. Rychle se odrazím a dopadnu jí na záda, zatímco jí drápy zarazím hluboko do krku. Bylo to snadnější, než jsem čekal, výška mi dost pomohla, stejně jako má síla a ruku jsem měl zabořenou do půlky předloktí v těle toho tvora. Cítil jsem, že jsem mu přerazil páteř a tak nebylo divu, že ihned padne k zemi. Ruku prudce vytrhnu a otočím se na Freeho. Chvíli jsem netušil, co říct.
"Je až zvláštní, jak to bylo snadné, když si pomyslím, kolik munice a vojáků je potřeba na sejmutí jednoho z nich. Jestli takovou sílu mají všichni v aréně, mohli by pomoci, zachránit mnoho životů. A přitom kvůli Beaconu trčíme tady a zabíjíme se navzájem," vydechnu zcela klidně, ale uvnitř jsem pěnil vzteky.

Sotva přikývne a už se zohne pro další kámen, který po té potvoře mrští. Brzy měl její plnou pozornost a tak ji nepřestával zahrnovat pozorností, dokud se neukázalo že je po všem. Ashiro byl chytrý a měl teď dobrou příležitost to vidět na vlastní oči.
"Tak nějak," vydechne sotva jeho společník vytáhne ruku z mrtvoly na zemi a povzdechne si. Zamyšleně se zadívá na mrtvého VIS a chvíli si ho jenom tak prohlíží, než se protáhne a párkrát si prokřupe prsty na rukou. Bylo to snadné a s jejich schopnostmi to bylo zcela očekávatelné.
"Narozdíl od nich máme jistou inteligenci. Ne teda všichni.... ale většina," vydechne pobaveně a dojde k mrtvole, než se otočí na Ashira a poprosí ho o nůž. Jakmile jej dostane, zaměří se na ruku potvory a prudce do ni zarazí dýku, než ji začne odřezávat.

Změním svou ruku do její původní podoby a tiše si povzdechnu, zatímco si z obličeje setřu pár kapek krve. Neměl jsem se kde umýt a být pokrytý krví VIS nebylo zrovna nejpříjemnější. Free poznamená, že většina z nás má nějakou inteligenci, na rozdíl od nich a zněl opravdu pobaveně. Následně mě požádá o nůž, který mu okamžitě předám a se zájmem sleduji, co dělá. Začne odřezávat ruku té potvory a já se na malou vteřinu zhrozím, že... Ji bude chtít k jídlu. Tuto myšlenku však velmi rychle zaženu a popojdu trochu blíž.
"Co to děláš?" zeptám se zmateně a dále sleduji jeho počínání. Nerozuměl jsem tomu, ale vypadal že ví, co dělá. Proto trochu odstoupím a začnu se rozhlížet okolo. Nechtěl jsem, aby na nás někdo zaútočil a nachytal nepřipravené.

Soustředil se na svou práci a přemýšlel o spoustě další věcí, než se mu podařilo větší část ruky odřezat. Málem si ani neuvědomil, že na něj jeho společník mluví.
"Jsi slepý nebo...?" vydechne pobaveně, než odřeze VISovi všechny končetiny a narovná se. Ještě chvíli nic neříkal, jen se zmateně zadíval na Ashira, než si prohrábl vlasy a zadíval se na odřízlé končetiny.
"VIS mají velmi tvrdou kůži, stejně jako drápy. Dají se z nich udělat docela slušné zbraně když seženeš jiné materiály, také jsou účiné i proti nim a proti lidem jakbysmet. Když tedy víš co dělat," vysvětlí v rychlosti a nakonec všechny končetiny posbírá, než se vydá pomalu zpátky k úkrytu.

Chvíli nereagoval, než se mě pobaveně zeptá, jestli jsem slepý. Povzdechnu si a hodím na něj otrávený pohled, než se opět začnu rozhlížet po okolí. Vysvětlí mi, že chce z drápů a kůže udělat zbraně a jiné užitečné věci, takže se mi uleví, že... Že je nechce uvařit. Nakažený sice už jsem, ale riskovat jsem to vážně nechtěl a už jen při představě té chuti. Bleh.
"A hádám, že ty to víš," řeknu pobaveně a když s lehkostí zvedne všechny čtyři velké končetiny, jen zavrtím hlavou a tiše jej následuji. Free měl plné ruce, takže jeho ochrana byla na mě, kdyby na nás najednou někdo zaútočil. K úkrytu se však dostaneme bez problémů a tak jsme brzy byli v relativním bezpečí.
"Poslyš Free. Myslíš, že se odtud dá dostat?" zeptám se zamyšleně a sesunu se podél zdi na zem, kde se pohodlně usadím.

Jeho odpověď se mu nejspíše nelíbila, mno měl jakousi potřebu ho trochu poškádlit proč by taky ne? Neustálá vážnost mu nedělala dobře a jednou za čas si z někoho utáhnout neuškodilo. Brzy byly oba dva v úkrytu a tak odhodí končetiny stranou, než se posadí a začne vyřezávat maso zevnitř. Do své práce se plně ponoři, ale teď už dával pozor na slova svého dočasného spojence.
"Upřímně? Nemyslím si," vydechne a na chvíli se zasekne, přestane s veškerou prací a jen se zadívá před sebe. Celou dobu využíval genom síly a tak nebylo divnu, že jeho vlasy nabíraly čím dál více tyrkysové barvy. I jeho kůže na hřbetech ruk, byla načernalá.
"Nemyslím si že by vysoký počet DP nabízel nějaké šance ke svobodě, tak jak tvrdí Beacon."

Neunikne mi, že jeho vlasy mění barvu, stejně jako kůže na jeho rukou. Zpracovával končetiny VISe a já byl zvědavý, co z nich bude. Navíc jsme měli příležitost mluvit, což znamenalo, že ho opět zasypu spoustou otázek. Nemyslel si, že by odtud kohokoliv dostal vysoký počet DP a tak přikývnu.
"Taky si nemyslím, že nás odsud pustí. Myslel jsem spíš... Útěk. S tím plotem musí jít něco udělat," řeknu zamyšleně a stále sleduji jeho měnící se vlasy.
"Jak tuhle celou arénu ukryli před světem? Kde na to všechno vlastně berou peníze?" zavrčím frustrovaně a na chvíli zavřu oči.
"A proč se ti sakra mění barva vlasů a kůže?" zeptám se po chvilce a zmateně se na něj zadívám.

Byli na stejné vlně a to bylo dobře, přece jenom ho potěšilo že Ashiro nepatří mezi ty najivní jedince, kteří si mysleli že je odstud počet DP dostane. Free sice nepatřil k žádným skvělým bojovníkům, ne že by se neuměl prát ale neměl potřebu na někoho jenom tak bezhlavě útočit, ne dokud si zachoval chladnou hlavu a čistou mysl. Mimo jiné, se raději soustředil na to, jak nejlépe využít prostředí nebo slabiny protivníků proti nim samotným. Zabít ale dokázal bez problému a pokud byl v ohrožení, neváhal.
"Určitě, každý systém má nějakou mezeru, kterou lze obejít. Člověk jenom musí přijít na to, jakou," odpoví Ashirovi a znovu se pustí do práce. To už mu ale pokládal další otázky. Bylo vidět že nad tím co mu říká opravdu přemýšlí, nechtěl mu podat nějaké neúplné informace nebo říci nějakou blbost a tak si vše raději dvakrát rozmýšlel a hledal správná slova.
"Je to jednoduché, i kdyby tyhle informace unikly do světa, bez důkazu a nejspíše ani s mini by to nic nezměnilo. Možná by to vyvolalo vzpouru ale ve stavu v jakém je teď svět, bych se ani nedivil kdyby se celá tahle věc stala legální. Do tohoto projektu jsou zapletená samá velká a známá jména. I správci přeživších měst," sdělí své doměnky a zamračí se.
"Beacon je... Nebudou mít problém zamést pod kobereček celou tuhle arénu a nakonec z toho vyjdou jako hrdinové, kteří prostě obětovali pár životů při pokusu o záchranu světa," řekle zcela ironicky a povzdechne si. Nakonec nůž znovu zamyšleně zabodne do masa a kus odhodí stranou.
"Vedlejší účinky využívání mých genomů. Stává se mi to, když je používám dlouho," odpoví jako kdyby to bylo zcela normální a zakroutí nad celou tou situací hlavou.
"Výborně Freyi... místo pomsty trčíš tady," zavrčí si pod nos spíše pro sebe.

Bylo na něm vidět, že opravdu přemýšlí a jeho hlas mi přišel opravdu upřímný. Cenil jsem si toho, stejně jako informací, které mi podal. Ale znovu jsem začal zuřit na Beacon za všechno, co dělají.
"Jistě, hrdinové," vyprsknu posměšně a vztek byl v mém hlase evidentní. Zabodnu svůj pohled do protější stěny a zamračím se.
"Možná se snaží zachránit svět, ale s takovou nebudou mít již koho zachránit. Jsou to jen monstra s lidskými tvářemi, které se nezastaví před ničím," zavrčím rozčileně, ale po chvilce se uklidním. Teď s tím nic neudělám, tak proč se zbytečně vytáčet. Uvolním ruce, které jsem až doteď svíral v pěsti, aniž bych si to uvědomil a zaslechnu Freeho tichá slova o pomstě, stejně jako jeho vysvětlení změny barvy vlasů a kůže.
"Frey?" zeptám se lehce zmateně, ale po chvilce si přeci jen vytvořím spojitost.
"Tvé pravé jméno?" zeptám se tiše.

Sledoval jsem Ashira a jeho narůstající vztek, který s každým mým dalším slovem o Beaconu akorát narůstal a tak si povzdechnu a zasměji se jeho slovům. Měl pravdu, ale já sám jsem se nad tíhmle rozhodl nerozčilovat a brzy to přešlo i mého společníka. Jakmile ale narazí na mé jméno, povzdechnu si a nakonec všechny ty věci odložím stranou.
"Jop, ale přesto preferuji Freeho, Freyiovi už nic nezůstalo... a Free... dokud dýchám má alespoň svou pomstu," zasměji se a na chvíli se odmlčím, než zvednu pohled k Ashirovi.
"Co ti Beacon udělal, že je tolik nenávidíš?" zeptám se po chviličce a doufal jsem že ho tímhle totálně nerozhodím nebo nenaštvu.
"Neodpovídej pokud nechceš, přeci jenom mi do toho nic není," řeknu po chviličce a rozhodnu se počkat až se zase vrátím do normálu, než se pustím do dalšího vyřezávání. Mezitím odložím masku stranou a opřu se více o stěnu.

Preferoval jméno Free a já to hodlal respektovat. Přikývnu a když se mě zeptá, proč je nenávidím, povzdechnu si. Byl jsem rád, že mě nebude nutit mluvit o tom, ale... Věděl jsem, že on mi uvěří.
"Vedl jsem svou jednotku, všichni v ní byli jako mí sourozenci, má rodina. Poslali nás na misi, společně s pár vědci z Beaconu, kterých se potřebovali nějak zbavit. Byli jsme jen obětní beránci. Poslali nás tam chcípnout, ani nevím kvůli čemu. Poslední z mých přátel, kterého jsem dotáhl domů, se zastřelil, byl nakažený. Od té doby jsem se o Beacon začal zajímat. Hledal jsem důkazy o tom, co za svinstva dělají, ale všechny byli nepřímé. Přesto jsem si o nich udělal dost dobrý obrázek. Stále jsem však byl voják, neměl jsem tolik času a dřív, než jsem stačil cokoliv proti nim podniknout, nakazil mě VIS a ocitl jsem se tady," vysvětlím ve zkratce a na chvíli se odmlčím, zatímco jsem vzpomínal na mou jednotku.
"Co provedli tobě?" zeptám se nakonec tiše.

Opíral jsem se o stěnu a přemítal nad tím co se mu mohlo stát. Možná proto mě překvapí když se o tom opravdu rozpovídá. Byl vojákem hope, takže bylo jenom normální, že vedl svou vlastní jednotku... i tak jsem se ale pozorně zaposlouchal do jeho příběhu a má pozornost se plně věnovala jenom jemu a jeho slovům. Ani mě nepřekvapovalo že Beacon s nimi takhle vyjebal, nebylo by to porpvé ani naposledy, přesto jsem jeho bolesti a ztrátě rozuměl.
"Beacon opravdu nezná hranice," zavrčím si pod nos a zamračím se. Tohle nebyla první ani poslední ztráta, chtěl jsem tomu pokračování zabránit a místo toho, jsem trčel tady. Opět si vzpomenu na svá předchozí slova a zavrtím hlavou.
"Je mi líto tvé ztráty," sdělím mu tiše a znovu opřu hlavu o studenou zeď, na kterou jsem byl zvyklý. Když se mě ale zeptal na to, co Beacon provedl mě, dlouze se odmlčím, skoro jako kdybych o tom nechtěl mluvit. Nebyly to příjemné vzpomínky a blbě se mi o tom mluvilo, ale zasloužil si znát pravdu, navíc už jsem párkrát nakousl že pracuji pro Beacon a vyvést ho z omylu by bylo asi nejlepší.
"CERia, ani nevím jestli ti to něco řekne," vydechnu zamyšleně a nakonec masku odložím stranou.

Zavrčí, že Beacon opravdu nezná hranice, s čímž jsem nemohl jinak než souhlasit. Přikývnu a zamyšleně se zadívám před sebe, zuřil jsem, mí přátelé tam vůbec nemuseli zemřít, dalo se to vyřešit jinak. Vidí nás jen jako pěšáky, které mohou obětovat.
"Nebudu mít klid, dokud bude Beacon existovat," zavrčím a vztek byl v mém hlase jasně znát. Chtěl jsem je zničit, ale místo toho jsem trčel tady. Skvělý, fakt skvělý. Povzdechnu si a když už jsem si přestával myslet, že mi Free cokoliv řekne, zeptá se mě na známou organizaci, která bohužel zanikla.
"Samozřejmě. Oficiálně je to nejhorší zločinecká organizace Nového světa, ale tak na ně nahlíží jen bohatí. Pro obyčejné lidi byli nadějí," vydechnu a zadívám se na Freeho. Po chvilce mi to začne pomalu docházet a tak na něj vykulím oči.
"Tys byl jejich členem?" vydechnu překvapeně.

Mlčenlivě přikývnu, obzvláště když se zmíní o tom, že nebude mít klid dokud bude Beacon existovat. Chápal jsem ho a cítil jsem to úplně stejně. Chtěl jsem je zničit, vyhladit a byl jsem na dobré cestě, dokud jsem se nenchal zlákat přílišnými emocemi. Rozhodně jsem nečekal, že by tuhle organizaci mohl znát a právě proto mě jeho slova opravdu překvapila. Na moment jsem se zasekl a jenom na něj hleděl, i on sám vypadal překvapeně a tak se po chvilce uchechtnu a přikývnu.
"Nejenom to, já CERiu vedl," vydechnu a zadívám se na masku, kterou nakonec zvednu a přiložím si ji k obličeji.
"Free, svoboda... tahle maska je výsměchem především pro Beacon. Má zvědavost mě dostala do zakázaných vod, podařilo se mi nabourat hlavní systém a celosvětovou síť Beaconu. Tehdy jsem si podepsal ortel smrti, nebo jsem si to alespoň myslel. Věděl jsem, že mě budou hledat, že mě okamžitě najdou a tak jsem se stáhl. Soubory, které se mi podařilo získat nesly obrovskou cenu a já toho chtěl využít. Bohužel jsem musel CERiu na nějakou dobu opustit, zastavil jsem jejich činnost na nejbližší půlrok, nehodlal jsem do toho zatáhnout své přátelé, byl to můj problém, můj egoismus co mě dostal do takové situace," zavrčím naštvaně a masku znovu odložím.
"Žil jsem nějakou dobu na útěku, vyhrožoval jsem Beaconu že zveřejním všechno co udělali, pracoval jsem ve stínu sám, brzy mě ale chytili, věděl jsem že už nemá smysl utíkat. Na někoho kdo na mě naběhne s MP-6kou jsem i já byl krátký," zasměji se.

Zasekne se, než mi začne vyprávět o CERiu. Vedl jej a já čím dál víc chápal v jaké je situaci a jak se sem dostal. Proč s nimi spolupracoval. A přestože mi neřekl celý příběh, věděl jsem, že bude mít opravdu špatný konec. Pozorně jsem ho poslouchal a sem tam pomalu přikývl. Jakmile domluví, zasměje se, ale přišlo mi, že v jeho smíchu není absolutně žádný humor. Lehce nakloním hlavu na stranu a chvíli čekám, jestli bude pokračovat.
"Jak tě přinutili s nimi spolupracovat? A proč jsi nakonec skončil tady?" zeptám se tiše a ani bych se mu nedivil, kdyby mi odmítl zbytek příběhu doříct. Čekal jsem, kdy přijde onen zvrat. Obdivoval jsem však jeho odvahu a dovednosti. Udělat něco takového bylo pro mě nemyslitelné. Ale kdybych měl jeho pomoc... Kdyby... Kdyby se ony informace dostaly k H.O.P.E. určitě by s tím něco udělali.

Byl jsem docela i rád že jsem mu to mohl říct, ulevilo se mi i když ne na dlouho, jen na chvíli přesto bylo fajn, někomu říct pravdu. Znova jsem se odmlčel, dokud mi nepoložil otázku a tak jsem se na něj zadíval.
"Snažili se mě přetáhnout na svou stranu, nehodlal jsem s nimi však mít nic společného. Byl jsem připravený na to, že mě zabijí. Mé schopnosti se jim prý mohli hodit, hodlali mě využít. Nechali mě vyslýchat, vydírat ale brzy jsem si na fyzickou bolest zvykl, nemělo to smysl. Během mého zatčení ale vyhlásili pátrání po členech CERie, které se nakonec ukázalo jako úspěšné. Dopadli mé přátelé, myslel díval na jejich soud, než je postříleli... jako nepotřebný dobytek," zavrčím a zabodnu pohled do země, zatímco jsem zatínal ruce v pěst.
"Byl mezi nimi i můj bratr. Oznámili mi že pro ně odteď pracuji nebo se to stane dalším. Nevím co si Beacon myslel... ale ztratil jsem vůli k životu, nezáleželo mi na tom, nehnulo to se mnou. Bylo mi jendo jestli zemřu a to bylo poprvé co jsem se setkal s hlavou Beaconu. Přišel se mi vysmát, nabídnout poslední náboj, který jsem si měl prohnat hlavou. K mému překvapení jsem to opravdu chtěl udělat. S hlavní u spánku jsem ale pochopil že svůj život nemohu jenom tak zahodit. Nemohl jsem to udělat, chtěl jsem pomstít své přátelé a proto jsem nakonec souhlasil. Pomsta Beaconu se stala mou prioritou, ačkoli jsem pro ně pracoval, snažil jsem se o nich zjistit víc, podkopat je zevnitř ale svou práci jsem nedokončil. Měl jsem jim vytvořit neprolomné zabezpečení. Odkládal jsem tu práci, ale jednoho rána se to změnilo. Byla to skupina dětí, kterou Beacon vedl na pokusy a já věděl že to nepřežijí. Snažil jsem se je přemluvit aby to nedělali, že stejně nezískají žádné výsledky. Vysmáli se mi... stál jsem si ale za svým, ani nevím proč mě to tehdy tolik vzalo. Navrhl jsem svůj život za ten jejich, s příslibem dokončené práce, což jsem nakonec také udělal. Sice je nepustili, ale rozhodli se je dát na vojenský výcvik, což se mi pořád zdálo lepší než smrt... i když kdo ví. Nakonec jsem podstoupil testy a skončil jsem tu. Beacon doufá že tady zemřu," odpovím pobaveně a nervózně si zkousnu ret, než se natáhnu pro bandasku vody, ze které se napiji.
"Má pomsta musela jít stranou, to však neznamená že v ní nehodlám pokračovat."

Přišel onen zvrat, který jsem čekal, ale i tak se ve mně opět probudila zuřivost. Pevně zatnu ruce v pěst a zaryji si nehty do rukou, zatímco jsem pozoroval a poslouchal Freeho, který mluvil o tom všem, co mu udělali. Jakmile domluví, sklopím pohled k zemi a znovu si přehraji jeho slova v hlavě.
"Takové věci by se neměly dít. Je mi líto, že tví přátelé museli zemřít. Dělali jste správnou věc," řeknu nakonec tiše a konečně se donutím trošku uvolnit.
"Máme stejný cíl. Doufám, že až se odtud dostaneme, budeme moci spolupracovat," dodám nakonec po chvilce a chvíli Freeho sleduji, než se ponořím do vlastních myšlenek. Netušil jsem, zda se odtud někdy dostaneme, nebo zda jeden z nás nezemře. Tohle plánování mi však dodávalo naději, že vše není ztraceno a že svého cíle opravdu dosáhnu. Povzdechnu si, než se rozhodnu změnit téma.
"Musíš být unavený, přeci jen jsi celou noc nespal. Klidně si lehni, budu hlídat," řeknu nakonec a pohodlněji se usadím opřený o studenou stěnu.

Sdělí mi že takové věci by se neměli dít a že je mu líto mé ztráty. Jen tiše přikývnu a povzdechnu si. Chvíli jsem jenom seděl opřený o zeď budovy, než jsem se opravdu natáhl na podlahu a na chvíli zavřel oči. Ještě chvíli jsem ho poslouchal, měl pravdu měli jsme stejný cíl. Avšak nehodlal jsme se s nim zaplétat déle než bude potřeba, nehodlal jsme ohrozit život dalšího člověka i když by mi na tom nejspíše nemělo tolik záležet.
"Dík, natáhnu se. Spal jsem jenom chvíli a ocením tvou hlídku," odpovím mu nakonec, než se natáhnu pro masku a jen si ji položím na obličej aby mě neotravovalo to světlo a založím si ruce pod hlavu.
"Vzbuď mě tak za tři hodiny," vydechnu nakonec a dám se do pokusu usnout.